Optimal IT

Co je SOA?
SOA je zkrátka architektury orientované na služby (Service-Oriented Architecture). SOA nejde přesně definovat. Můžeme říci, že jde o prostředek pro integraci rozdílných systémů. Jde o sérii nejrůznějších služeb. Každá služba má přesně definované rozhraní, které určuje funkcionalitu, kterou poskytuje.
IBM rozlišuje architekturu zaměřenou na služby a webové služby. I když jsou si v mnohém podobné, je třeba si uvědomit, že webové služby nejsou jediným prostředkem. Na tom zakládá IBM i své IT služby.

IBM a profesionální služby v oblasti architektury SOA
Profesionální služby v oblasti architektury SOA, které vám nabízí IBM, vám usnadní opakované používání a slučování jednotlivých obchodních procesů. Díky tomu bude vaše obchodní činnost efektivnější. Dosáhnete tak vyšší flexibility a zkvalitníte své služby. To povede k vyšším přínosům vaší organizaci. Je důležité se dokázat přizpůsobit vývoji IT. Jen tak můžete mít úspěšnou firmu, ať už se zaměřuje na cokoliv.
IBM má pro vás služby, které vám v této oblasti pomohou. Jsou jimi strategie SOA, plánování implementace architektury SOA, služby v oblasti správy architektury SOA, služby v oblasti návrhu, vývoje a integrace architektury SOA, BPM s podporou služeb v oblasti architektury SOA a diagnostiku architektury SOA. Jaké profesionální IT služby nejlépe využijete vy?

Chcete se více seznámit s hardwarem počítače? Mnoho lidí má počítač, aniž by o hardwaru cokoliv vědělo. Proč se ale nesnažit alespoň zjednodušeně pochopit, jak funguje věc, se kterou se každý den dostáváme do styku. Pojďme si přiblížit čipovou sadu.

O čipové sadě
Čipová sada neboli chipset (z angličtiny) představuje hlavní logicky integrovaný obvod základní desky. Díky čipové sadě dochází k řízení komunikace mezi procesorem a ostatními zařízeními.
Čipová sada je přizpůsobená tak, aby maximálně podporovala nejen výkon procesoru, ale také další části počítače.
Čipové sady vyvíjejí různé firmy. Mezi ty nejrozšířenější a nejznámější patří Intel, SiS, VIA Technologies, AMD, VIA, NVIDIA atd.

Dělení čipových sad
Základní dělení čipových sad je na:

• northbridge (severní můstek): Zajišťuje komunikace mezi procesorem, operační pamětí, grafickou sběrnicí atd. Některé ze severních mostů mají integrované grafické čipy.
• southbridge (jižní můstek): Jižní most je pomalejší než severní most. Díky němu je možné připojení periferních zařízení k základní desce.

Setkáte se i s čipovými sadami, které obsahují nortbridge a southbridge v jednom čipu.

Dokázali byste alespoň obecně charakterizovat digitální signálový procesor? Pojďme se s ním seznámit.

O digitálních signálových procesorech
Digitální signálový procesor představuje mikroprocesor, který byl navržený tak, aby optimalizoval algoritmy používané při zpracování digitálně reprezentovaných signálů. Díky digitálnímu signálovému procesoru dochází k rychlému provádění algoritmů používaných při zpracování číslicových signálů. Ty obvykle reprezentují analogové signály.
Základním požadavkem na digitální signálový procesor je schopnost vyvinout rychlé zpracování dat. Jen tak bude moci být signál zpracováván v reálném čase.

Dělení digitální signálových procesorů
Digitální signálové procesory se dělí podle použité aritmetiky. Podle toho rozlišujeme:

• digitální signálové procesory v celočíselné aritmetice: Vyznačují se příznivou cenou. Jsou zde ale problémy s nutností převádět reálná čísla na celá.
• digitální signálové procesory v aritmetice s pevnou řádovou čárkou: Jsou složitější a vyšší je i jejich pořizovací cena. Další nevýhodou je vyšší spotřeba energie. Lépe však zvládají vývoj softwaru.
• digitální signálové procesory v aritmetice s plynoucí řádovou čárkou: Nejde je striktně odlišit od procesorů, které pracují v celočíselné aritmetice.

Základní deska počítače představuje základní hardware většiny počítačů. Proto byste o ní měli něco vědět. V tomto článku si ji přiblížíme.

O základní desce počítače
V souvislosti se základní deskou počítače se setkáte i s anglickými pojmy, které se v češtině běžně užívají. Jsou jimi „mainboard“ či „motherherboard“. Základní deska je hlavním hardwarovým vybavením počítače.
A jak tato deska vypadá? Jde o desku, která má mnoho kovových destiček, zdířek (slotů) a další mnohé součástky. Už podle stavby základní desky lze poznat maximální výkonnost počítače.
Základní deska počítače má za úkol propojit jednotlivé součástky počítače. Vznikne tak jeden fungující systém, který je základem celého počítače.
Do základní desky se zapojuje především procesor a operační paměť. Dalšími součástmi jsou grafické karty, pevné disky, mechaniky atd. Tyto a další komponenty se k základní desce připojují pomocí rozšiřujících slotů.
Na základní desce také najdete energeticky nezávislou paměť ROM, ve které je uložený systém BIOS. Důležité integrované obvody jsou zbudované v čipové sadě.
Máme různé rozlišující sloty a konektory pro připojení dalších zařízení. Rozšiřujícími sloty jsou ISA, EISA, VESA, PCI, AGP, PCI Express. Některé jsou dnes už zastaralé a nepoužívají se.
Konektory pro připojení dalších zařízení dělíme na interní (IDE, SARA, FLOPPY, napájecí konektory, konektory zvukové karty, rozšiřující konektory atd.) a externí (USB, DVI, Firewire, HDMI, LAN, konektory zvukové karty atd.).

Základní součástí každého počítače je procesor. Víte, k čemu procesor slouží? Znáte jeho specifika? Pojďme si alespoň zhruba nastínit problematiku procesorů.

Procesory

Procesorem označujeme zařízení, které dokáže provádět různé operace s daty. V informatice představuje procesor základní součást počítače. Je umístěný na základní desce počítače. Každý procesor má svůj vlastní strojový jazyk. Procesory se stejným strojovým jazykem patří do rodiny procesorů, které se vyznačují stejnou architekturou procesoru. Procesor se skládá z řídící jednotky, sady registrů, která slouží pro uchování operandů a mezivýsledků, aritmeticko-logických jednotek (je buď jedna, ale může jich být i více) a matematický koprocesorů. Nemusí je mít všechny procesory. Procesory mají mnoho dalších součástí, která záleží na konkrétním typu.

Dělení procesorů

Procesory můžeme dělit podle různých kritérií. Těmi nejčastějšími jsou:

• délky operandu v bitech: Používají se 4bitové, 8bitové, programovatelné automaty, vícejádrové 64bitové procesory atd.
• počet jader: V současné době dochází k integraci více jader. V jednom čipu je tak více procesorů.
• základní parametry procesoru: Procesory mají mnoho parametrů. Mezi ty hlavní patří rychlost jádra, šířka jádra, frekvence datové sběrnice, výkon FPU, počet jader atd.
• struktura procesoru: Z hlediska struktury se procesory ještě dále dělí podle vnitřní architektury, procesory podle schopnosti podpory skutečného operačního systému, jednočipový počítač, digitální signálový procesor.

Vyznáte se v počítačovém hardwaru? Máte-li alespoň základní znalosti hardwaru, určitě jste už slyšeli o harvardské architektuře. Pojďme si ji přiblížit.

O harvardské architektuře
Harvardská architektura představuje takovou počítačovou architekturu, která se vyznačuje tím, že je v ní oddělená paměť dat od paměti programu.
Harvardská architektura se hodně používá v automatizační technologii, ale také v různých spotřebičích. Díky ní nepotřebujete další složitá příslušenství.
Výhodu harvardské architektury je, že nepotřebuje paměť stejných parametrů pro program a data. Paměti se mohou lišit délkou slov, časováním, technologií atd.
Harvardská architektura si našla uplatnění především ve specializovaných digitálních signálových procesorech. Používají se také v mnoha běžných aplikacích, např. PIC od firmy Microchip Technologii atd.

Modifikovaná harvardská architektura
Můžete se setkat i s modifikovanou harvardskou architekturou, které v sobě kombinuje funkce harvardské architektury a von Neumannovy architektury, což je model, který využívá spole
nou paměť pro data i instrukce.
U modifikace harvardské architektury je oddělena paměť data a paměť programu, ale využívají se společná data. Mezi rozdělenými pamětmi dochází k snadnému přenosu.

Víte, z jakých částí se skládá váš osobní počítač? Orientujete se alespoň v základní terminologii IT? I když nejste programátoři, základní povědomí o počítačích by měl mít dnes každý. Přibližme si pevný disk, jednu ze základních
ástí každého počítače.

O pevném disku
Pevný disk (z angl. hard disk drive – zkratka: HDD) je vybavením každého počítače. Na pevném disku najdeme veškeré programy, aplikace a soubory, které do počítače uložíme. Z pevného disku také dochází ke spouštění operačního systému.
A jak je možné, že data zůstanou v počítači i po jeho vypnutí? Je to dáno tím, že jsou data na pevném disku zanesená v magnetické vrstvě.
Pevné disky jsou rozšířené díky jejich optimálnímu poměru mezi kapacitou a cenou disku. Navíc pevné disky jsou poměrně rychlé. Nevýhodou je fakt, že jde o mechanické zařízení s vyšší spotřebou elektrické energie.
Kapacita disků je různá a neustále se zvětšuje. Kromě pevných disků rozlišujeme ještě vyměnitelné disky, které můžeme z počítače vyndat a uchovávat tak potřebná data mimo počítače.

Mechanika pevného disku
Pevný disk se skládá z tuhých kovových disků. Tyto disky se dělí na propojovací desky a plotny a jsou potažené povlakem oxidu železa. Jsou uložené ve vzduchotěsně uzavřeném prostoru vedle sebe.
Elektromagnetická čtecí a zápisová hlava je tu pro obě strany každé desky pevného disku. Každá hlava má zvlášť zapisovací a čtecí část.
Důležité je, aby se hlava nikdy nedotkla disku. Poničily by se tak data.
Pevný disk se dělí do sektorů, které jsou spojené do soustředných stop. Pevný disk se dělí na stopy a sektory při fyzickém formátování disku.

Každý, kdo se alespoň částečně zajímá o svět počítačů, zná firmu IBM. A co když se řekne IMB PC? Jde o původní originální verzi počítače. Pojďme si ji více přiblížit.

O IBM PC
IMB PC (Osobním počítač IBM) je původní verze počítače. Společnost IBM představila první osobní počítač na světě. Je to mu 30 let. Stalo se tomu tak roku 1981.
Osobní počítače zaznamenaly velký úspěch a zkrátka PC (personal computer) se uchytila jako označení pro všechny moderní počítače.
Vůbec prvním stolním mikropočítačem byl model IBM 5100, který byl zavedený roku 1975. Tento systém byl kompletní a měl v sobě vestavěný monitor, klávesnici a paměť pro ukládání dat. A za kolik jste si v té době mohli takový počítač koupit? Jen tak někdo na něj neměl. Stál kolem 20 000 dolarů. Měl být určený vědcům, nikoliv firemním uživatelům či dokonce soukromým osobám.
IBM však měla za cíl vyvinout takový počítač, který by byl levný a dostupnější více lidem a povedlo. Společnost IBM neskrývala své know-how. Chtěla totiž umožnit ostatním výrobcům, aby vyráběli komponenty a další části počítače, které budou kompatibilní s jejich PC.
Proto se také brzy objevily na trhu IBM PC kompatibilních počítačů jiných firem. Díky tomu došlo k prudkému rozvoji a rozšíření počítačů.

Do hardwarového vybavení spadá celá řada externích periférií. Je jich stále více. A jak je ke svému počítači připojit? Máte několik možností. Pojďme si je přiblížit.

Sériový port
Sérový port neboli RS-232 je komunikačním rozhraním osobních PC a další elektroniky. Se sériovým portem můžete propojit dvě zařízení tak, že jednotlivé bity přenášejí data postupně za sebou. V současné době se už od nich ustupuje. To se týká osobních počítačů. V průmyslu jsou rozšířené modifikace RS-422 a RS-485.

Paralelní port
Paralelní port (LPT) původně šlo o název v rozhraní, které je kompatibilní s počítači IBM PC. Byl navržený pro komunikaci s tiskárnou. Později sloužil pro více periférií, např. skenery, webkamery, zipy mechanik atd. Dnes už se paralelní port využívá mnohem méně.

USB
USB je zkratka z anglického „universal serial bus“ (univerzální sériové rozhraní). V současné době je USB velmi rozšířené a oblíbené. Jde totiž o univerzální sériovou sběrnici. Je vhodný i pro přenos dat z čteček paměťových karet, dat z externích disků, videokamer atd.

FireWire
FireWire je jednouchým rozhraním pro připojení periferních zařízení. Má příznivou pořizovací cenu. Přesto jde o méně rozšířené zařízení, než kterým je USB.

Gameport
Gameport představuje konektor pro vstupní zařízení, které slouží k ovládání her na osobním počítači. Připojitelnými zařízení jsou joystick, gamepad a paddle. Postupem času došlo k ústupu tohoto rozhraní. Jedním z důvodů je i to, že jde o analogové rozhraní. Analogová rozhraní byla nahrazená digitálním rozhraním.

I když nejste IT specialistou a být nehodláte, měli byste mít alespoň základní znalosti o počítači, zvlášť pokud s ním pracujete, byť jen na uživatelské úrovni. Pojďme si alespoň obecně přiblížit hardware.

O hardwaru
Spokojíme-li se s jednoduchou definicí hardwaru, můžeme říci, že jde o technické vybavení počítače. Do hardwaru spadá základní deska, procesor, monitor, klávesnice, myš a další díly. Hardwarem však nejsou programy a data. Tyto náležitosti označujeme jako software. Ovšem je třeba si uvědomit, že ne u všech součástí je hranice mezi softwarem a hardwarem jasně vymezitelná. O tom svědčí tzv. firmware. Jde o programy, které jsou napevno v hardwaru.
Hardware dělá počítač počítačem. Bez něj by nemohl pracovat.

Blíže k částem hardwaru
Hardware počítače má mnoho součást. Pojďme si vyjmenovat alespoň ty nejdůležitější. Jsou jimi:

• základní deska: Vybavením základní desky je sada čipů, díky které dochází k samotné komunikaci mezi jednotlivými komponentami.
• hlavní vybavení hardwaru: Mezi hlavní součástí hardwaru řadíme procesor, operační paměť, chladiče, sběrnice pro připojení dalších karet (např. ISA, EISA, PCI, AGP atd.), zdroj.
• rozhraní pro připojení disků: Patří sem IDE, EIDE, Serial ATA, SCSI
• rozhraní pro připojení externích periférií
• externí paměťové jednotky: Představuje sériový port, paralelní port, USB, FireWire, Gameport atd.
• externí paměťové jednotky: ROM, DVD, páskové jednotky atd.
• periférie: Periferní zařízení můžeme dělit na vstupní (počítačová myš, webová kamera, klávesnice, tablet, trackball, scanner atd.) a výstupní (plotter, tiskárna, monitor, reproduktor…).